Jsou špatné známky opravdu tak důležité?

Za každým dítětem, které věří v sebe, stojí rodič, který v něj uvěřil jako první.

- Matthew Jacobson:

Jsou špatné známky opravdu tak důležité?

V polovině minulého století se ve Spojených státech v jednom průzkumu rodičů ptali: „Kolik času věnujete známkám svého dítěte? Diskutujete déle se svým dítětem o slabých, nebo o těch nejlepších známkách?“ Přestože si myslíme, že v Americe je to jiné než u nás, odpovědi byly podobné těm, které byste si dali sami.

Tím ale experiment neskončil. Po letech se k těmto dětem vědci vrátili a zkoumali, jak se jim v životě daří. Objevili něco překvapivého – děti, které byly pozitivně motivovány a jejichž talenty byly v rodině posilovány, dosahovaly v dospělosti naplnění. Byli to šťastní lidé! Tak vznikly základy pozitivní psychologie Donalda Cliftona.

Naše děti jsou chtě nechtě vtahovány do společenských mechanismů, v nichž my dospělí nějak fungujeme. Na začátku sice nejsou známky, ale jsou razítka, ptáčci, srdíčka a další symboly pro srovnávání uvnitř skupiny. Děti se mezi sebou porovnávají a my rodiče jsme často zvědaví, jak si naše dítě stojí oproti ostatním. Chtěla bych se zaměřit na to, kolik času věnujeme tomu dobrému. Opravdu si horší známky, hodnocení a symboly zaslouží tolik naší pozornosti? Problém soustředění se na zlepšování slabostí je v našich myslích hluboce zakořeněný. Kopírujeme chování svých rodičů a oni zase přebírali vzorce z vlastních rodin. V elektronické vědecké databázi PsycInfo se od roku 1967 objevilo 3,5× více článků o negativních emocích (hněv, strach, deprese) než o emocích pozitivních (radost, štěstí, spokojenost). Všichni se zaměřujeme na slabosti!

Co se stane, když si všimneš silných stránek svého dítěte?

A co kdybychom se na vše podívali z perspektivy silných stránek? Začali u sebe a své rodiny? V naší praxi zkoumáme vrozené talenty dětí, vedeme dospělé k naplnění a týmy k vyšší produktivitě. A zároveň sbíráme zpětnou vazbu, jak tato změna přístupu ovlivňuje životy lidí.

Jeden žák gymnázia přinesl domů pololetní vysvědčení. Nebyl to seznam snů – ani jeho, ani rodičů. Bylo by co vytknout. Jen tři známky zářily: tělocvik, hudební výchova a matematika. Chlapec navštěvoval hudební školu a vždycky byl „šikovný“ sportovec. Matematika takhle vynikla poprvé. Rodiče se rozhodli pro experiment a soustředili se pouze na tyto tři dobré známky a zcela ignorovali zbytek. Překvapení syna se změnilo v dojetí. Kroutil hlavou a nakonec řekl: „Myslel jsem, že budeme řešit trojku z češtiny.“

Uplynulo půl roku soustředění na dobré výsledky a jen letmé pozornosti těm slabším. Po ukončení školního roku volala matka: „Náš syn je nejlepší ve třídě.“

A to bez doučování a bez nátlaku – udělal to sám, protože chtěl a měl podporu rodičů, kteří oceňovali jeho silné stránky a dobré výsledky.

Co se děje v naší hlavě, když se zaměřujeme na to, v čem jsme slabí? A jak se cítíme, když někdo ocení to, co nám jde snadno a děláme skvěle? Všimneme si vůbec takových věcí ve svém životě? Talent považujeme za něco výjimečného – u druhých, ale ne u sebe. Obdivujeme sportovce, ale nevážíme si jedničky z tělocviku. Využíváme objevů vědců, ale zlobíme se na nepořádek v kuchyni po dalším neúspěšném pokusu dítěte. Víme, že svět stojí na spolupráci, ale vadí nám, že dítě sedí s kamarády venku. Chceme strategické myšlení v práci, ale nerozumíme zájmu synů o strategické hry.

Jak pomoci dítěti dosáhnout nejlepších výsledků?

Školský systém nezměníme hned. Můžeme hledat vhodnější školu nebo zvolit domácí vzdělávání. Ale nezávisle na těchto volbách se můžeme rozhodnout zaměřit se na talenty a silné stránky. Pokud věnujeme více pozornosti tomu, kde už jsou dobré výsledky, dosáhneme úžasných efektů.

V 50. letech proběhl v Nebrasce výzkum účinnosti tří metod rychlého čtení. Testovalo se 6 000 dětí z 10. tříd. Výsledky ukázaly, že děti, které přirozeně četly pomaleji, se sice zlepšily, ale v porovnání s těmi, které měly přirozený talent na čtení, působily výsledky slabě. Slabší skupina zvýšila rychlost čtení z 90 slov za minutu na 150. Skupina nadaných čtenářů, která začínala na 300 slovech za minutu, po kurzu dosáhla ohromujících 2 900 slov za minutu.

Pokud byly ještě nějaké pochyby o tom, zda se soustředit na talenty, teď už by měly zmizet.

(Zdroj: https://taisjalaudy.com/skup-sie-mocy-dziecka/)

👉 Chceš poznat své vrozené talenty? Kontaktuj mě!

📩 [email protected]
📞 +420 777 593 807